Délesloužící desátník jaroměřského 1. cyklistického praporu Oldřich Mácha, narozený 8.9. 1911, se při cvičení na josefovské promenádě dne 28.5. 1934 vsadil se svým kamarádem, sloužícím u stejného praporu, Oldřichem Novákem z České Skalice, že sjede na kole po schodech vedoucích poblíž pravoslavné kaple sv. Jiljí k řece Metuji.

Sázku vyhrál. Tím nabyl jistoty, ale při dalším sjezdu ztratil vládu nad kolem a po několika přemetech se těžce zranil na hlavě. Ještě téhož  dne v divizní nemocnici zemřel. Na okázalé vojenském pohřbu, vypraveném dne 31.5.1934 z vojenské nemocnice, jeho matka, sestra i bratr omdleli.

Pomník nad hrobem, který se nachází v pevnostním hřbitově v Josefově a je označen jako č. 659, dali postavit na svůj náklad příslušníci cyklistického praporu č.1. Dlouho se nevědělo, kdo neustále dává na hrob Oldřicha Máchy čerstvé květiny, když pocházel až ze Štětí nad Labem. Místo jeho posledního odpočinku pravidelně po dlouhých šedesát let navštěvoval ten, který s ním uzavřel nešťastnou sázku a slečna Miloslava Kitlerová, později provdaná Víchová z Chválkovic, která se asi 14 dnů před tragickou událostí s délesloužícím desátníkem seznámila ve Středoměřicích na české menšinové slavnosti, kde vystupoval oddíl jaroměřských cyklistů. Hovořila s ním pouhé dvě hodiny a přesto tvrdí, že za celý svůj život snad lepšího člověka nepoznala. S pietou uchovává památky na platonickou lásku - fotografie a jediný dopis, který ji Oldřich Mácha napsal čtyři dny před smrtí. Vypátrala adresu jeho sestry, s ní si dopisovala a dokonce ji v Litoměřicích navštívila. udržovala písemný styk i s bratrem Arnoštem z Bohušovic nad Ohří a po dohodě s celou rodinou uložila do hrobu Oldřicha Máchy své rodiče, manžela a bude tam pochována i ona.

Čtyři měsíce po smrti O. Máchy, dne 25. září 1934, byl 1. cyklistický oddíl přemístěn z Jaroměře do Josefova. Přátelský Josefovanů k vojákům a důležitost přítomnosti armády v bývalém pevnostním městě dokládá, s jakou vážností byli přivítáni. Na slavnostně vyzdobeném náměstí z tribuny s girlandami barevných žárovek uvítal 350 příslušníků mužstva cyklistů, 22 rotmistrů, stejný počet důstojníků, velitele plukovníka Františka Vondráčka a jeho zástupce podplukovníka Daška starosta města Josefova Karel Mazáč za přítomnosti představitelů města, mnoha krojovaných členů různých spolků s prapory a četných místních obyvatel. Slavnostní přivítání významně podpořila dechová kapela z Jásenné. Cyklistický prapor se stal v Josefově velmi oblíbeným zvláště proto, že jeho příslušníci kolektivně vystupovali na různých slavnostech a Josefované se s nimi neradi loučili, když v únoru roku 1938 byl prapor přeložen do Slaného.